Hra z dětství
Samá voda: hra, kterou hraje každá generace
Málokdo si vzpomene, od koho se ji naučil, a přesto ji zná každý: jeden schová, ostatní hledají a místo nápovědy slyší jen „samá voda“, nebo „hoří“. Tady je, proč zrovna voda a oheň, jak hru rozjet doma s malými dětmi a jak se z ní stala hra se slovy.
Hra, kterou nikdo neučí
Samá voda je zvláštní hra. Nemá krabici, návod ani autora. Nikdo ji nekoupil a nikdo ji nevymyslel na objednávku. Předává se sama: na narozeninových oslavách, v babiččině kuchyni, na chalupě, když venku prší. Kdo ji jednou hrál jako dítě, umí ji hrát i se svými dětmi a pak s vnoučaty.
Pravidla se vejdou do jedné věty. Jeden schová předmět a ostatním radí jen podle toho, jak daleko od něj jsou. Nikdo neukazuje prstem a nikdo neříká „vlevo“. Jen teplota.
Proč zrovna voda a oheň
V téhle hře je vzdálenost teplota. Kdo je daleko, stojí ve studené vodě. Kdo se blíží, cítí teplo. A kdo už skoro sahá na schovanou věc, ten „hoří“. Je to obraz, kterému rozumí i tříleté dítě: u ohně je teplo, ve vodě zima.
Každá rodina k tomu má trochu jiná slova. Na studené straně se říká:
- samá voda, když je hledající úplně jinde,
- studeno, zima, mrzne, zamrzáš,
- a v hravějších rodinách třeba „jsi na severním pólu“.
Na teplé straně pak:
- přihořívá, když se hledající blíží,
- teplo, tepleji, pálí,
- hoří!, když už má ruku skoro na místě.
Některé rodiny přidávají další stupně, jiné vystačí se třemi slovy. Na tom nesejde. Důležité je, že hledající každým krokem dostává odpověď a z odpovědí si skládá cestu.
Proč tahle hra funguje
Samá voda má v sobě něco, co mají jen nejlepší hry: nikdo v ní není ztracený. I ten nejmenší hledač ví po každém kroku, jestli jde dobře. Nemusí umět číst ani počítat. Stačí poslouchat.
A je v ní i napětí. Když se ozve „přihořívá“, celá místnost ztichne. Děti zpomalí, rozhlížejí se, natahují ruce. Takovou chvíli si člověk pamatuje ještě po letech.
Jak hru rozjet doma s malými dětmi
Pár rad pro rodiče a prarodiče, kteří chtějí hrát s nejmenšími.
- Vyber něco, co stojí za hledání. Čokoládový bonbon, plyšák, malá hračka v krabičce. Odměna na konci dělá ze hry dobrodružství.
- Schovávej do výšky dětských očí. Pod polštář na gauči, za květináč, do boty v předsíni. Ne na skříň.
- První kola udělej snadná. Tříleté dítě potřebuje vyhrát rychle, aby ho hra chytla.
- Vyměňte si role. Největší legrace začne, když schovává dítě a radí dospělému. Najednou musí samo hlídat, kde je hledající daleko a kde blízko.
- Hraj s hlasem. „Samá voda“ šeptem, „přihořívá“ normálně, „hoří“ nahlas. I to je nápověda.
Když chceš ze hry udělat celé odpoledne, spoj ji s hledáním pokladu doma. Každá schovaná věc nese lísteček s dalším úkolem a mezi stanovišti děti navádíš jen teplotou.
Z obýváku do slov
Tutéž hru jde hrát se slovem. Jeden si myslí slovo a ostatní hádají. Ten, kdo si slovo myslí, neodpovídá „ano“ nebo „ne“, ale teplotou: samá voda, přihořívá, hoří. Kdo hádá, nepřibližuje se nohama, ale významem.
Na telefonu nebo počítači to umí i hra s jedním tajným slovem denně, pro všechny stejným. Ke každému tvému tipu ukáže stupně od mrazu po výheň. Rozhoduje význam, ne písmena.
Takhle by mohla vypadat cesta, kde je tajným slovem kamna:
- rampouch10 °Czima, s tím slovem to má jen málo společného
- chata40 °Cvlažno, něco doma
- uhlí62 °Cteplo, čím se topí
- poleno72 °Chorko
- sporák81 °Chorko, skoro tam
- kamnaMáš ho!
Všimni si, že rampouch je ze zimy a kamna hřejí, a přesto hra nehodnotí teplotu věcí. Měří jen to, jak blízko jsou slova významem. Rampouch je daleko, poleno blízko.
Pravidla slovní verze a pět rad, jak najít tajné slovo na méně pokusů, najdeš v článku Přihořívá se slovy. A další hry pro chvíle, kdy je doma celá rodina, jsou v článku Hry pro celou rodinu bez pomůcek.
Stará hra, která pořád funguje
Samá voda přežila všechno: televizi, počítače i telefony. Možná proto, že nepotřebuje nic jiného než lidi, kteří spolu mluví. A možná proto, že ten pocit, když se z „vody“ stane „přihořívá“, je pořád stejně dobrý. V pěti letech i v osmdesáti.